Pandopedie

Místo písmene, které šifrujeme, nakreslíme čáry, které jsou okolo trojice písmen. Aby se jedno písmeno odlišilo od ostatních z trojice napíšeme tečku doprostřed, buď více nalevo, napravo nebo do středu.

Šifrování touto šifro je velice jednoduché. Každý, kdo již někdy posílal nějakou krátkou textovou zprávu na mobilním telefonu, jistě poznal tento jednoduchý způsob. Každé jednotlivé písmeno se šifruje tak, že se vždy napíše číslo tlačítka tolikrát, kolikáté je dané písmeno na daném tlačítku zobrazené. Jako mezera se používá číslo 1(nebo mezera mezi čísly). 

7 2 66 3 2 8 2     PANDATA

Místo šifrovaného písmene napíšeme vždy dvě písmena, která ho v abecedě obklopují. Mezi dvojicemi písmen děláme mezery. Opět je dobré napsat si k tomu abecedu. Tato šifra se rychle pozná. 

Podle klíče jednoduše šifrujeme zprávu

Jedná se o velmi užitečnou smyčku s všestranným použitím. Je základem pro vázání mnoha jiných uzlů. Snadno se váže, spolehlivě drží i při zatížení jen jednoho konce. Po zatažení ji lze snadno rozvázat a lehce zkrátit. Spolehlivě drží na válcových předmětech s hladkým nebo i drsným povrchem. Při jeho používání je však třeba mít na mysli, že je spolehlivý, jen pokud je jeho zatížení trvalé. Jakmile napětí pomine, uzel se povolí. Používá se např. k uvázání přívodního vedení či k zajištění karabiny. Není vhodný k přivázání nezatíženého lana na pevný bod. 

Uzel je plochý a netlačí, proto se používá převážně v lékařství (ovazy, šátky). Lze jej použít i na svazování dvou lan přibližně stejného průměru. Na svazování lan pro potřeby záchranářství je však nevhodný až nebezpečný. Uzel se po laně může klouzat, zvlášť při uvázání na hladkých syntetických materiálech. V případě potřeby lze uzel poměrně snadno uvolnit, pokud je však zatažen silně a když navíc provaz navlhne, rozvazuje se naopak špatně. 

Základní dračí smyčka bývala jedna z nejdůležitějších smyček vůbec, zejména byla nenahraditelnou v horolezectví a její uživatelé na ni nedali dopustit. Dnes už se jedná o překonaný uzel, který se doporučuje používat jen v nouzi. I přesto má svůj význam a rozhodně se vyplatí tuto smyčku umět správně uvázat. Používá se k navázání na lano, lze ji použít i kotvení lana k jistícímu bodu. Ale není to zrovna nejbezpečnější. Proč? Dračí smyčka totiž nedrží při obvodovém zatížení (jednoduše řečeno - při roztahování oka smyčky). Dračí uzel tak není vůbec vhodný ke spojování dvou konců lana do okruhu. Několik smrtelných úrazů varuje!! Mimo to je Dračí uzel náchylný k samovolnému rozvázání, zvláště na tuhých lanech se špatnou uzlovatelností. Všem těmto nebezpečím s rozvázáním lze čelit navázáním pojistného uzlíku koncovým cancourem. Platí zásada, že pokud Dračí smyčku používáme, tak vždy s přidělaným pojistným uzlíkem. Ten se dělá buď jako vnější, anebo jako vnitřní. Vnější se nejčastěji dělá jako obyčejné oko, lepší a bezpečnější variantou je však udělat jej jako Dvojitý rybářský uzel. Ovšem při zatížení pramene lana, který z uzlu vychází, je Dračí smyčka pevná, a i po silném zatížení jde snadno rozvázat. To je snad jediný výrazný klad této smyčky. Dračí smyčka se snadno váže jednou rukou okolo pasu těla - viz. obrázek. Toho jde využít při nouzovém navázání lana na tělo v nějaké prekérní situaci, kdy se jednou rukou musíme držet, a k navázání nám tak už zbývá jen jedna ruka. 

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Má 28 dní, v přestupném roce má 29 dní. Třikrát v historii měl únor i 30 dní. Český název měsíce vysvětlují jazykovědci tím, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na řekách (únor = nořit se). Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako březen a listopad, s výjimkou přestupného roku. Tehdy začíná ve stejný den jako srpen. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako loňský červen.

Duben je čtvrtý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní. Slovo pochází ze slova dub. Duben začíná stejným dnem jako červenec a v přestupném roce jako leden. První dubnový den se nazývá apríl. Už od 16. století je apríl spojen s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. Aprílové počasí oznamuje počasí nestálé, proměnlivé a používá se i tehdy, pokud se hovoří o proměnlivém a nestálém počasí v jiný čas.

Červen je šestý měsíc gregoriánského kalendáře v roce, má 30 dní. Kolem 21. června začíná na severní polokouli léto. Jméno červen je odvozováno rozmanitě, lidé například viděli jeho původ v červenání ovoce a jahod v tomto měsíci, nebo odvozovali slovo od červenosti vůbec nebo od červů, kteří v tomto období dělají škody zvláště na štepích a ovoci. Erben odvozoval původ slova červen od červenosti růže šípkové, která v červnu nejbujněji kvete, někteří odvozují jméno měsíce od sbírání červce, hmyzu, ze kterého se vyrábělo barvivo. 1. června se slaví Mezinárodní den dětí (MDD).

Srpen je osmým měsícem roku gregoriánského kalendáře v roce a má 31 dní. České jméno pochází pravděpodobně od slova srp, což býval hlavní nástroj užívaný v raném zemědělství při sklizni obilí (tedy při žních), žně pak obvykle končily právě v osmém měsíci kalendářního roku.

Říjen je desátým měsícem roku podle Gregoriánského kalendáře a má 31 dní. Jeho České jméno je odvozeno od jelení říje. Latinský název October znamená osmý měsíc a je odvozen z římského kalendáře, podle nějž rok začínal březnem. Slunce je začátkem října ve znamení vah a přechází do znamení štíra. V tomto měsíci pokračuje ve střední Evropě podzimní sklizeň a v českých zemích se tradičně slaví posvícení.

Prosinec je podle gregoriánského kalendáře dvanáctý a poslední měsíc v roce. Má 31 dní. Prosinec začíná stejným dnem v týdnu jako září. 21. prosince nebo 22. prosince je zimní slunovrat. Slunce stojí nad obratníkem Kozoroha. V tento den je na severní polokouli nejkratší den v roce. Noc je nejdelší. V církevním kalendáři, podle toho, na který den připadá Štědrý den, začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince advent. Pokud je 29., 30. nebo 31. prosince pondělí, budou připočítány tyto dny k prvnímu týdnu příštího roku. V takovém případě končí poslední týden v roce společně s poslední nedělí v prosinci. Takový rok má vždy 52 kalendářních týdnů. Název pochází od slova „prosineti“ = prosvítati, což značí, že se jedná o měsíc, kdy slunce už jen občas prosvitne mezi mraky.

Pagoda je nejvíce používaným tvarem slavnostního ohně. Stavíme ji pro ohně zahajovací i závěrečné. Pagoda se dá postavit jako čtyřboká, nebo šestiboká. Šestiboká má výhodu, že se nemusí dělat záseky, aby se nerozjížděla, po zapálení vytvoří vysoký, štíhlý plamen, nevýhodou je možnost zapálení jen ze tří stran. O tom však až dále. Šestiboká pagoda se dá postavit i s tzv. komínem. Musí být štíhlá, stavěná do výšky, třeba i z osmi a více pater. Než se začne vycpávat, umístí se doprostřed silnější poleno. Vnitřek nevycpáváme jen jemných chrastím, které rychle vzplane, naopak prokládáme silnějšími větvemi i rozštípnutými polínky. Po řádném vycpání opatrně vytáhneme poleno, po němž nám vznikne komín. Po zapálení ze tří stran plamen vyskočí komínem a vytvoří nádhernou plamennou růži (květ) asi metr nad pagodou. I když tento úkaz netrvá dlouho, je efektní a není často k vidění.

Jedním z nich může být hlídkový oheň, který jak název napovídá, využíváme nejčastěji v noci pro táborové hlídky. Připravujeme ho ještě za světla. Rozděláme malý ohýnek, který nám vyrobí dostatek žhavého popela, do kterého se vkládají tři až pět silných polen, paprskovitě rozložených do stran, které tvoří vlastní strážní oheň. Oheň slabě hoří nebo jenom doutná. Je málo viditelný a přitom dá dostatek tepla. Hoří od prostředku, a jak dřevo uhořívá, přistrkujeme je dopředu. Předpokladem je suché dřevo ideálně s vysokým obsahem pryskyřice.