Pandopedie

Šifry, uzly, indiánské měsíce, mapa, buzola, mapové značky, typy ohňů. Prostě spousta věcí, co se hodí vědět, když jdeme do přírody.

Šifry

Už jste někdy chtěli vyslat tajnou zprávu, kterou si nikdo nepřečte? Přesně proto Samuel FB Morse vymyslel Morseovu abecedu. To ale není všechno, šifer je ještě mnohem více, třeba Velký polský kříž, zlomky, podle tlačítkového telefonu. Je jich prostě dost a dost, jen se je naučit...

MORSEOVA ABECEDA

Každé písmeno má své pomocné slovo, které nám pomůže - každá krátká slabika je tečka, každá dlouhá čárka, například I - i bis = ..

VELKÝ POLSKÝ KŘÍŽ

Místo písmene, které šifrujeme, nakreslíme čáry, které jsou okolo trojice písmen. Aby se jedno písmeno odlišilo od ostatních z trojice napíšeme tečku doprostřed, buď více nalevo, napravo nebo do středu.

ZLOMKY

Šifrujeme podle tabulky - abecedu rozdělíme po pěti písmenech do pěti přihrádek a každému číslu přidělíme číslo 1-5. Luštíme tak, že vrchní číslo zlomku je pořadí písmene a spodní číslo zlomku je číslo přihrádky

1/4 1/1 4/3 4/1 4/5 - PANDY

TELEFON

Šifrování touto šifro je velice jednoduché. Každý, kdo již někdy posílal nějakou krátkou textovou zprávu na mobilním telefonu, jistě poznal tento jednoduchý způsob. Každé jednotlivé písmeno se šifruje tak, že se vždy napíše číslo tlačítka tolikrát, kolikáté je dané písmeno na daném tlačítku zobrazené. Jako mezera se používá číslo 1(nebo mezera mezi čísly).

7 2 66 3 2 8 2 PANDATA

ROT13 nebo Caesarova šifra

Velmi jednoduchá šifra, kterou získáme sepsáním abecedy pod sebe přesně v polovině neboli posun abecedy o 13 písmen. Jak šifra funguje? Tak, že nahrazujeme písmena z prvního řádku odpovídajícími písmeny z druhého řádku (a písmena druhého řádku písmeny řádku prvního)

SOUSEDNÍ PÍSMENA

Místo šifrovaného písmene napíšeme vždy dvě písmena, která ho v abecedě obklopují. Mezi dvojicemi písmen děláme mezery. Opět je dobré napsat si k tomu abecedu. Tato šifra se rychle pozná.

ČÍNŠTINA

Čínština je šifra, která se podobá čínským znakům, ale v žádném případě není tolik složité se ji naučit. Písmeno (např. N), které chceme zašifrovat, si najdeme v tabulce (N je ve čtvrtém sloupci a ve třetí řádce) a podle toho v kolikátém je sloupci, tolik nakreslíme svislých čar a podle řádek nakreslíme vodorovné čáry.

SEMAFOROVÁ ABECEDA - ZEMĚPLOCHA

Podle klíče jednoduše šifrujeme zprávu

MAPA, BUZOLA, MAPOVÉ ZNAČKY

Buzola (což je kompas doplněný úhloměrem) se používá už od dávného 14. století a dodnes je klíčovým prostředkem pro práci s mapou. Práci s mapou a buzolou považujeme za základní znalost každého správného táborníka a proto se ji snažíme předat našim dětem.

Abychom ale mohli buzolu využít, je potřeba umět zacházet s topografickou mapou, kde si zároveň můžeme přečíst kudy cesta vede, jak je obtížná a třeba jestli cestou potkáme zajímavá místa, zříceniny nebo památky a zda doplníme zásoby vody ve studánce.

Buzola

Topografická mapa

Mapové značky

UZLE

Postavit přístřešek, svázat vor, přivázat si hamaku ke stromu, navázat si osmu na slaňování, zkrátit si provaz, navázat si náramek přátelství? Není problém, stačí se naučit některé uzly a nic vás už nepřekvapí - od zavázání si tkaniček po zavázání uzle, který tě udrží i kdybys visel na skále.

LIŠČÍ SMYČKA

Pojmenován podle rakouského horolezce Karla Prusika (1896-1961). V běžné tábornické nebo skautské terminologii se nazývá Liščí smyčka. Jedná se o základní a nejjednodušší prusíkovací uzel. Lze jej vázat jednou rukou. Podle počtu omotání smyčky kolem lana rozeznáváme jednoduchý prusík, dvojitý prusík, trojitý prusík, atd. Tento prusíkovací uzel je symetrický, a tak drží v obou dvou směrech stejně. Nevýhodou tohoto uzlu je, že funguje jen se smyčkami výrazně tenčími, než je lano. Například na laně o průměru 11 mm funguje nejvíce 5 mm prusíkovací smyčka. Tenké smyčky mají menší nosnost, a jsou málo odolné proti destrukci. Při použití tlustších smyček začne uzel prokluzovat. Používat se dají jen kulaté smyčky, u plochých popruhových smyček uzel nefunguje spolehlivě a nelze ho proto pro popruhy doporučit.

LODNÍ SMYČKA

Jedná se o velmi užitečnou smyčku s všestranným použitím. Je základem pro vázání mnoha jiných uzlů. Snadno se váže, spolehlivě drží i při zatížení jen jednoho konce. Po zatažení ji lze snadno rozvázat a lehce zkrátit. Spolehlivě drží na válcových předmětech s hladkým nebo i drsným povrchem. Při jeho používání je však třeba mít na mysli, že je spolehlivý, jen pokud je jeho zatížení trvalé. Jakmile napětí pomine, uzel se povolí. Používá se např. k uvázání přívodního vedení či k zajištění karabiny. Není vhodný k přivázání nezatíženého lana na pevný bod.

RYBÁŘSKÁ SPOJKA

Používá se většinou dvojitá. Velmi dobře se hodí ke spojování dvou lan i nestejných průměrů. Vytvoříme ji tak, že dvě lana položíme vedle sebe konci proti sobě tak, aby přesahovaly přes sebe asi jeden metr. Potom na každém laně uvážeme dvojité očko okolo lana protějšího. Lano z očka musí směřovat proti protějšímu lanu. Očkové uzly řádně urovnáme a stáhneme k sobě. Tím se opřou o sebe a pevně drží. Tento uzel lze po odlehčení rozvázat. Proti rozvázání je vhodné tento uzel zajistit samostatnými očky na každé straně uzlu.

AMBULANTNÍ UZEL

Uzel je plochý a netlačí, proto se používá převážně v lékařství (ovazy, šátky). Lze jej použít i na svazování dvou lan přibližně stejného průměru. Na svazování lan pro potřeby záchranářství je však nevhodný až nebezpečný. Uzel se po laně může klouzat, zvlášť při uvázání na hladkých syntetických materiálech. V případě potřeby lze uzel poměrně snadno uvolnit, pokud je však zatažen silně a když navíc provaz navlhne, rozvazuje se naopak špatně.

ZKRACOVAČKA

Zkracovačka slouží k tomu, abychom nemuseli řezat lana, kdykoliv potřebujeme jeho kratší kus. Základní zkracovačka se váže ze tří závitů, prostřední z nich roztáhnete do těch krajních a ty za konce utáhnete. Pokud máte potřebu zkrátit lano víc, je možné pokračovat několikanásobnou zkracovačkou.

DRAČÍ SMYČKA

Základní dračí smyčka bývala jedna z nejdůležitějších smyček vůbec, zejména byla nenahraditelnou v horolezectví a její uživatelé na ni nedali dopustit. Dnes už se jedná o překonaný uzel, který se doporučuje používat jen v nouzi. I přesto má svůj význam a rozhodně se vyplatí tuto smyčku umět správně uvázat. Používá se k navázání na lano, lze ji použít i kotvení lana k jistícímu bodu. Ale není to zrovna nejbezpečnější. Proč? Dračí smyčka totiž nedrží při obvodovém zatížení (jednoduše řečeno - při roztahování oka smyčky). Dračí uzel tak není vůbec vhodný ke spojování dvou konců lana do okruhu. Několik smrtelných úrazů varuje!! Mimo to je Dračí uzel náchylný k samovolnému rozvázání, zvláště na tuhých lanech se špatnou uzlovatelností. Všem těmto nebezpečím s rozvázáním lze čelit navázáním pojistného uzlíku koncovým cancourem. Platí zásada, že pokud Dračí smyčku používáme, tak vždy s přidělaným pojistným uzlíkem. Ten se dělá buď jako vnější, anebo jako vnitřní. Vnější se nejčastěji dělá jako obyčejné oko, lepší a bezpečnější variantou je však udělat jej jako Dvojitý rybářský uzel. Ovšem při zatížení pramene lana, který z uzlu vychází, je Dračí smyčka pevná, a i po silném zatížení jde snadno rozvázat. To je snad jediný výrazný klad této smyčky. Dračí smyčka se snadno váže jednou rukou okolo pasu těla - viz. obrázek. Toho jde využít při nouzovém navázání lana na tělo v nějaké prekérní situaci, kdy se jednou rukou musíme držet, a k navázání nám tak už zbývá jen jedna ruka.

OSMIČKOVÝ UZEL

Patří mezi základní uzly. Samotný osmičkový uzel nemá velké využití, častěji se používá dvojitý osmičkový uzel (osmičková smyčka). Slouží nejčastěji k navazování lana na pevný bod nebo navázání hasiče na lano, ale může být použit i ke svázání dvou lan. Proti ostatním uzlům způsobuje menší snížení nosnosti lana (asi 55–60 % pevnosti samostatného lana). Díky symetrickému tvaru se snadno kontroluje vizuálně i hmatem a nemá tendenci se samovolně rozvazovat. Ze všech těchto důvodů je velmi bezpečný a je doporučován. Trochu obtížnější je jeho rozvazování po dotažení(například pádem horolezce). Je to ale mnohem snazší, než u většiny ostatních uzlů.

Indiánské měsíce

Indiáni nepoužívali pro označení měsíců názvy, které používáme my. Každý měsíc byl však pro ně něčím významným a podle toho dostal svoje jméno.

Leden (měsíc ledu / sněhu)

Leden je podle gregoriánského kalendáře, první měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází od slova led (měsíc ledu). Původně byl tento měsíc ve východní Evropě označován jako měsíc vlka. Leden začíná vždy stejným dnem v týdnu jako květen předcházejícího roku a stejným dnem jako říjen s výjimkou přestupného roku. Tehdy připadá první lednový den na stejný den v týdnu jako první den dubna a července. Astrologicky je na začátku ledna Slunce ve znamení Kozoroha a na konci ve znamení Vodnáře. V astronomických termínech začíná v souhvězdí Střelce a končí v souhvězdí Kozoroha.

ÚNOR (měsíc HLADU)

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce. Má 28 dní, v přestupném roce má 29 dní. Třikrát v historii měl únor i 30 dní. Český název měsíce vysvětlují jazykovědci tím, že se v tuto dobu při tání ledu ponořují ledové kry na řekách (únor = nořit se). Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako březen a listopad, s výjimkou přestupného roku. Tehdy začíná ve stejný den jako srpen. Únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako loňský červen.

BŘEZEN (měsíc VRAN)

Březen je podle gregoriánského kalendáře třetí měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází z rašení bříz a začátek březosti zvířat. V období kolem 21. března nastává jarní rovnodennost. Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu protíná světový rovník - přechází z jižní polokoule na severní. Březen začíná vždy stejným dnem v týdnu jako listopad a v nepřestupný rok jako únor.

DUBEN (měsíc TRÁVY)

Duben je čtvrtý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní. Slovo pochází ze slova dub. Duben začíná stejným dnem jako červenec a v přestupném roce jako leden. První dubnový den se nazývá apríl. Už od 16. století je apríl spojen s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. Aprílové počasí oznamuje počasí nestálé, proměnlivé a používá se i tehdy, pokud se hovoří o proměnlivém a nestálém počasí v jiný čas.

KVĚTEN (měsíc SAZENIC)

Květen nebo také máj je pátý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 31 dní. Už od 13. století je měsíc květen spojen s lidovými oslavami, např. stavění máje nebo pálení čarodějnic. 1. května je mezinárodní svátek práce a druhou květnovou neděli se slaví svátek matek. Měsíc květen začíná stejný den v týdnu jako leden příštího roku. Žádný jiný měsíc v běžném roce nezačíná stejným dnem v týdnu jako květen.

ČERVEN (měsíc RŮŽÍ)

Červen je šestý měsíc gregoriánského kalendáře v roce, má 30 dní. Kolem 21. června začíná na severní polokouli léto. Jméno červen je odvozováno rozmanitě, lidé například viděli jeho původ v červenání ovoce a jahod v tomto měsíci, nebo odvozovali slovo od červenosti vůbec nebo od červů, kteří v tomto období dělají škody zvláště na štepích a ovoci. Erben odvozoval původ slova červen od červenosti růže šípkové, která v červnu nejbujněji kvete, někteří odvozují jméno měsíce od sbírání červce, hmyzu, ze kterého se vyrábělo barvivo. 1. června se slaví Mezinárodní den dětí (MDD).

ČERVENEC (měsíc BOUŘÍ)

Červenec je sedmý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má a vždy měl 31 dní. V původním římském kalendáři byl jeho název Quintilis, tedy „Pátý“. V roce 44 př. n. l. byl Julius Caesar zavražděn a poté římský senát na návrh Marka Antonia změnil na počest Julia Caesara název měsíce, ve kterém se Julius Caesar narodil, Quintilis na Julius. Tento měsíc patří do velkých letních prázdnin skoro po celém světě.

SRPEN (měsíc KUKUŘICE)

Srpen je osmým měsícem roku gregoriánského kalendáře v roce a má 31 dní. České jméno pochází pravděpodobně od slova srp, což býval hlavní nástroj užívaný v raném zemědělství při sklizni obilí (tedy při žních), žně pak obvykle končily právě v osmém měsíci kalendářního roku.

ZÁŘÍ (měsíc LOVU)

Září je devátý měsíc gregoriánského kalendáře a má 30 dní. Kolem 23. září začíná na severní polokouli podzim. Původ slova září nemá se zářením nic spolecného. Staročeské označení tohoto měsíce je záruj, což znamená „za říje“. V září začíná období podzimní sklizně. Kromě ovoce a brambor dozrává také vinná réva a chmel. Proto se v lidové tradici českých zemích odehrávají v tomto měsíci tzv. sklizňové slavnosti - vinobraní, dočesná nebo pro jižní Čechy typická konopická. 28. září je den sv. Václava. Dnes den státního svátku, do nedávné minulosti den, kdy se v hornatých krajích sváděl dobytek z letních pastvin do vsí k přezimování. V některých oblastech také končila roční služba čeledi a zároveň se uzavíraly smlouvy s hospodáři na příští rok.

ŘÍJEN (měsíc PADAJÍCÍHO LISTÍ)

Říjen je desátým měsícem roku podle Gregoriánského kalendáře a má 31 dní. Jeho České jméno je odvozeno od jelení říje. Latinský název October znamená osmý měsíc a je odvozen z římského kalendáře, podle nějž rok začínal březnem. Slunce je začátkem října ve znamení vah a přechází do znamení štíra. V tomto měsíci pokračuje ve střední Evropě podzimní sklizeň a v českých zemích se tradičně slaví posvícení.

LISTOPAD (měsíc BLÁZNŮ)

Listopad je jedenáctý měsíc gregoriánského kalendáře v roce. Má 30 dní. Název je odvozen od padání listí, které je v tuto roční dobu typické. V římském kalendáři byl listopad devátým měsícem (proto se jmenuje v jiných jazycích november, podle novem = devět). V roce 153 př. n. l. byly přidány ještě další dva měsíce. V církevním kalendáři, podle toho, na který den připadá Štědrý den, advent začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince.

PROSINEC (měsíc DLOUHÝCH NOCÍ)

Prosinec je podle gregoriánského kalendáře dvanáctý a poslední měsíc v roce. Má 31 dní. Prosinec začíná stejným dnem v týdnu jako září. 21. prosince nebo 22. prosince je zimní slunovrat. Slunce stojí nad obratníkem Kozoroha. V tento den je na severní polokouli nejkratší den v roce. Noc je nejdelší. V církevním kalendáři, podle toho, na který den připadá Štědrý den, začíná poslední neděli v listopadu nebo první neděli prosince advent. Pokud je 29., 30. nebo 31. prosince pondělí, budou připočítány tyto dny k prvnímu týdnu příštího roku. V takovém případě končí poslední týden v roce společně s poslední nedělí v prosinci. Takový rok má vždy 52 kalendářních týdnů. Název pochází od slova „prosineti“ = prosvítati, což značí, že se jedná o měsíc, kdy slunce už jen občas prosvitne mezi mraky.

Typy ohňů

Věděli jste, že každá příležitost má svůj typ ohně? Že stavíme jiný táborák pro slavnostní příležitost a jiný pro noční hlídání tábora? Ne? Tak mrkejte!

HRANICE

Hranice je nejslavnostnější tvar ohně, i když většina táborníků dává přednost pagodě pro její ladnější tvar. Avšak již staré národy používali hranici třeba k pohřbívání významných zemřelých. Ze všech typů ohňů dává hranice největší žár.

PAGODA

Pagoda je nejvíce používaným tvarem slavnostního ohně. Stavíme ji pro ohně zahajovací i závěrečné. Pagoda se dá postavit jako čtyřboká, nebo šestiboká. Šestiboká má výhodu, že se nemusí dělat záseky, aby se nerozjížděla, po zapálení vytvoří vysoký, štíhlý plamen, nevýhodou je možnost zapálení jen ze tří stran. O tom však až dále. Šestiboká pagoda se dá postavit i s tzv. komínem. Musí být štíhlá, stavěná do výšky, třeba i z osmi a více pater. Než se začne vycpávat, umístí se doprostřed silnější poleno. Vnitřek nevycpáváme jen jemných chrastím, které rychle vzplane, naopak prokládáme silnějšími větvemi i rozštípnutými polínky. Po řádném vycpání opatrně vytáhneme poleno, po němž nám vznikne komín. Po zapálení ze tří stran plamen vyskočí komínem a vytvoří nádhernou plamennou růži (květ) asi metr nad pagodou. I když tento úkaz netrvá dlouho, je efektní a není často k vidění.

PYRAMIDA

Je nejjednodušší tvar ohně. Používá se nejvíce na intimnější typy ohňů jako jsou slibové, nebo jen posezení celého tábora a trávení delší večerní chvilky. Též se staví k besednímu. Všechny táborové ohně stavíme ze suchého, zdravého dřeva. Dřevo na přikládání (jeho množství volíme podle předpokládané délky programu) rovnáme poblíž. Porušením pravidel by bylo během táboráku odbíhat do lesa pro chybějící dřevo. V táborovém ohni nespalujeme dřevo použité na táborové stavby, např. s hřebíky apod.

HLÍDKOVÝ OHEŇ

Jedním z nich může být hlídkový oheň, který jak název napovídá, využíváme nejčastěji v noci pro táborové hlídky. Připravujeme ho ještě za světla. Rozděláme malý ohýnek, který nám vyrobí dostatek žhavého popela, do kterého se vkládají tři až pět silných polen, paprskovitě rozložených do stran, které tvoří vlastní strážní oheň. Oheň slabě hoří nebo jenom doutná. Je málo viditelný a přitom dá dostatek tepla. Hoří od prostředku, a jak dřevo uhořívá, přistrkujeme je dopředu. Předpokladem je suché dřevo ideálně s vysokým obsahem pryskyřice.

OHEŇ LENOCHŮ

Je podobný kanadskému krbu, ale polena jsou naskládána na šikmo zaražené kůly, po nichž se sesouvají do ohně a postupně odhořívají. Slouží tedy jako zásobník palivového dříví nebo jako sušička provlhlého či zmoklého dřeva.